pár kroků schází 
Pojď a vysvětluj mi svoje sny, co tvůj spánek děsí.
Lež, nic neříkej, ať světlo z ulice na tvé tělo kreslí stín,
stromů stín, když vítr za okny běsní,
kříž, srdce a zvon - dnes nezazní do tmy, tak teskní.

Ref.:
Pár okamžiků, pak připlouvá sen,
osvěží tvůj spánek, ruku na mojí měj.

Štíty bílých hor se pod tebou jen úslužně plazí.
Křídla nesou dál, už jenom pár kroků k nebi ti schází.
Sníh, do očí sníh, a do vlasů vítr ti vchází.
Stíny špatných dnů, se na pár chvil tiše v hlubinách ztrácí.

Ref.:
Už jen pár kroků, běží obrázků rej.
nebe se blíží, jako dítě se směj.

pod drogou
Jdu, nebo spím? Vrah, jen jeho stín?
Pláč, nebo smích? Sám, nebo s kým?
štván jako zvíře běsnící potřebou,
štván jako zvíře, pádím za potravou.

Občas se ptám po příčině svých stresů.
Na začátku jeden špatný krok a už to nebude jak dřív.
Začalo to cigaretkou nekvalitní travičky - a hle.
Vyzvracím kvalitní žrádlo. Johnny už mi nestojí jak dřív.
Prošlapávám stezku napříč vlstním svědomím.
Však nemám sílu dál se plazit, sám sebe hledat a taky objevit!
Jsem pod drogou a cesty se splétají v provazy.
Všichni lámou hůl, ale sám nemůžu tuhle děvku porazit!

Ref.:
Vím, sám si stloukám rakev dubovou.
Pavouk stáhl mě do sítě jak mouchu bezbrannou.
Vím, v téhle louži už se asi utopím.
Nadělal jsem spoustu drobků a ty si taky sním.
Vidím hvězdy planout, mezi nimi i tu svou.
Nekopíruj moje kroky až mé oči vyhasnou.

Strop, celý vesmír? Klid, v srdci klín?
Krev, nebo sníh? Stesk, ruce v tvých?
Strašný strach, šedý mrak, cítím to tak, navždy se duším.
Pak v krvi prach, v rukou chlad, škvíry očí se úlevou rozšíří.
Zas můžu spát, půl čísla dát, ale zítra budu stát o schůdek níž.
Ostnatý drát mě omotá, bažina pohltí. Pak vztyčte kříž!

chaos w.c.
Začal jsem si holit nohy, vždy´s to chtěla mít,
chvíli abys přestala řvát, na stáří mít klid.
Ale jestli nepřestaneš pořád na mě výt,
zabodnu do tebe vidle, vyzvracím ten shit. (I have to fuck it!)

Kámo, s tou tvou potencí to není žádná sláva.
Místo mozku ptačí zob a v kalhotech sláma.
V očích satan, v botech puch a po kapsách tráva.
Ostatní jsou jenom vzduch, každé děvče kráva. (I have to fuck it!)

Ref.:
Armádou počínaje, policajty konče,
zažrána je všude špína, nevím, co je o čem.
Špinavé jsou záchody a lživé argumenty.
Bouřlivé jsou orgasmy a zanedbané hroby.

Pohlavní styk není zločin ani bahno v uchu,
ale těmhle lidem kluku směj se jenom v duchu.
Mohli by ti klempíři upravit tvůj face,
natrhnout ti prdýlku a třeba bys i zvracel. (I have to fuck it!)

Autosoulož není zločin ani špóna v uchu,
ale tomu tutanovi směj se jenom v duchu.
Je to řezník mohl by ti vyklepat tvůj "fejs"
nebo tě tam nakopnout a budeš dole bez. (I have to fuck it!)

čokoláda
Zvadlá kytka v prastaré váze, kterou kapka vody nesmáčí.
Tvá fotka na mě usmívá se -  vždyť o nic nekráčí.
Tichý smutek, když večer rozhalí svůj černočerný plášť.
Jen matné světlo ve tmě plápolá duchem jsem tam, hladím Tvoji tvář.

Sčítám teď svoje hříchy, když třpytila se slza Tvá,
v duši mi léčí rány Tvá slova laskavá,
útulná teplá místnost a zmého křápu decibely tak toužebně zní,
Sladká moje čokoládo, vždyť mé smysly utrýzníš.

Deštivé ráno, ospalý den, k večeru přichází ten zvláštní pocit
V západu slunce když umírá den, není kam jít, koho prosit.
Tak se zas ukrývám pod Tvými víčky, jak vítr hladím sametové rty,
Se svými myšlenkami promlouvám a blouzním.
Za všechno můžeš vždycky jenom Ty.

Tak prodírám se nekonečnou mlhou dnů. A nápady co dělat, se válí v mokré trávě.
Prosil bych jednu slepeckou hůl, já jdu je totiž hledat právě.
Nervozita narůstá, hrdlo se svírá v záplavě otázek.
A co když selžu? Uvidím Tě ještě někdy, nebo jen obrázek?
Najedou se mi chce hrozně smát, brečet nebo dělat vše jen tak
abych mohl v klidu spát a ne se pořád něčeho bát.

agonia
Všecko se to sere, pořád se chce spát, naštěstí tvý oči ještě neumějí lhát.
zlé jazyky plivou, krysy chrochtají na tvé tělo hledím vysloveně potají.

Kostky ledu se potí v sklence alkoholu, lidská těla se bortí uvnitř svého bolu.

Ne, ještě nechoď spát,
zítra se zas budem o kus žvance rvát.
I hyeny snad musí něco žrát,
ještě než se půjdou za krkavci milovat!

Všecko se to sype, slzy jako hrách, špína, drogy, nenávist,
život co by krach.
Lidi samý orgasmus, nebo v očích smrt.
Za rohem ti pajzákem masírují krk.

Občas se to sere, krize, nebo špás, naštěstí tvou krásu ještě neodnesl čas.

noc
Spadla opona.
Figurky ve větru zápasí. A oči světel se únavou plíží,
uléhají ke spánku. Vím, že opodál se noc přes můj
práh plíží a naše duše, zavřené
v klecích, se duší v rakvi z celofánu
a nohy chtějí jít, rty chtějí zas cítit.
A ruce touží mít, ale odliv vše odnáší.
Mosty se propadají.

Ref.:
Póry v dlaních vlhnou noční mlhou.
Topí se stín můj, já ptám se svých nohou,
zda vědí, kam míří, zda vědí, že ty jsi za oponou a slzy tě pálí.

Střípky pocitů, cesta zpět je pískem zavátá a tolik slibů a osamění.
Mrtvá jména v kalendáři, nikdy nezmizí tvůj hlas v mém ranním snáři.
Ale čas lásku neléčí, čas zabíjí. Osamělí procitáme v ranní záři.

ty a oni
Snídám z cigaret kouř, mám v posteli spoušť.
V peřinách zbylo pár tvých vlasů.
Špinavým oknem bloudí slunce proud
a já chtěl obejmout Tvé tělo dřív, než den pohrdne tmou.

Chlípná zvrhlice - chuť na tělo - nejvíc pálí,
když čas do stroje šláp
šedivé mraky slunce vyhání.
Tvé ústní podání mi vytřelo zrak, tělem projel chlad.

Ref.:
Můžeš s kým chceš jít a hned každýmu dát, jejich údy objímat.
Můžeš drogy brát a s barevnýma spát, s iluzemi usínat.
Jenže láska v nás pozbyde čistoty, až se zazmítáš v jejich objetí.

Zívá z mé postele hlad po těle co šlo vždy spát,
spolu s mým až když bylo srostlé.
Špinavým oknem špehovala noc
Nám přišel na pomoc pak spánek, pokoj vzteky oněměl.

Zívám a obléhám poušť
nejradši stiskl bych spoušť v posteli, kde jsi řvala štěstím.
Teď o dům dál zas zkoušíš nocí plout
a já chtěl obejmout Tvé tělo dřív než den pohrdne tmou.

kdy?
V zámeckém parku stojí sochy - oči v sloup.
Stromy se kývají v rytmu ptačích blues.
Oči pod závojem slz se radují z bolesti
a had se plíží v břiše tiše, tak tiše.

Ještě dýchám, zpěněná krev v žilách se tísní
vnímám poselství z hvězd, paprsky sluneční.
Kdy přijde čas vrátit se zpátky,
a znovu rozumnět tajemství hvězd?

Tupě zírám na stopy na zdi - mapy osudu
krvavé prsty se na zdi zmítají - stržené nehty.
Kdy přijde čas uniknout lavině vlastní minulosti?
Ptám se, kdy?

Ref.:
Tenkou pavučinou utišujícího postředku jež nervy obalí a chrání,
proplétá se tiše, tak tiše slepá bolest, zkrvavené rty výkřikům brání.

Ještě zbývá studnice slov, bolestných dnů,
zbývá řetízek slz na krku panenském.
Kdy přijde čas oddělit svou duši,
pustit tvoji dlaň, odejít jak se to sluší?

Kdosi zívá, mé srdce stále ještě buší.
Citím - má cesta spirálovitě se úží,
kdy přijde čas navršit mohylu z kamení
 
zažehnout svíci k poslednímu tažení?

jiskry
Jiskřičky v očích, jiskry v těle
jiskry v duších - zlé oči šelem.

Noční běsy jak pod mraky šílí
zoufalství tuláků krajinou sílí.
Smrduté hadry a ústa co kvílí.
Jejich vůle bitvu prohrává.

Zub času krajinu nahlodal,
ale noční běsy pod oblaky šílí dál
Zub času svědomí ohlodal
Svou hru jsem prohrál, sny jsem prodal - nespěchám.

Už necítím, že něco ve mě umírá.

BlueBoard.cz


TOPlist
 

=> Do you also want a homepage for free? Then click here! <=